ŽIVÁ KNIHA

JAK JSEM SE STALA ŽIVOU KNIHOU?


V lednu 2017 při slavnostním vstupu do svých let třicátých, mi jedna duše, jen tak mezi řečí, řekla: Nesuď knihu podle obalu. Pro mně, coby vášnivou čtenářku, nic nového. No jasně to vím. Mávla jsem nad tím rukou. A dál se bavila.

Za týden po narozeninách tato duše byla ve špatný čas na špatném místě. Upadla do kómatu a doposud se mezi nás nevrátila. Najednou mi jeho slova: Nesuď knihu podle obalu, zněla neustále v uších.

Na podzim v roce 2018 jsem se zúčastnila úžasné konference jako divačka. Zde jsem poznala úžasnou ženu Janu. Která, jen tak, mezi řečí, sdělila, že pomáhá obětem sexuálního zneužívání a znásilnění. Na konferenci jsme se již nepotkaly. Tolik jsem si přála najít Janu znovu. Díky DVTV jsem Janu našla, kde byla hostem. Okamžitě jsem žhavila sociální sítě. S Janou jsme se potkaly a vyprávěla mi o projektu Živá knihovna. Panebože. Něco takového existuje? Prolétlo mi hlavou. To je super. NESUĎ KNIHU PODLE OBALU. Dostala jsem kontakt na Natálku z neziskové organizace Amnesty International a osud tomu ještě nepřál. Bylo brzy. Naše setkání s Natálkou jsem několikrát zrušila. Ok. Co tohle má znamenat? Odpověď přišla záhy.

V dubnu 2019 jsem vstoupila na půdu psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Mantra: Nesuď knihu podle obalu mně doprovázela celou hospitalizací. Čím dál tím víc jsem si uvědomovala stále její hlubší a hlubší smysl. Však každý z nás jsme chodící knihy. Každý z nás má příběh, který může být pro mnohé z nás velkou inspirací a motivací. A tolik lidí takové chodící knihy soudí a hodnotí.

Po výstupu z psychiatrické nemocnice jsem zkontaktovala Natálku, zúčastnila jsem se školení Živých knih a cítila jsem, že jsem ve správný čas na správném místě. Motto Živé knihovny totiž je: Nesuď knihu podle obalu. :-)

Setkání s lidmi, kteří nemají žádné předsudky. Nesoudí, nehodnotí. Mezi těmito lidmi se cítíte bezpečně. Protože víte, že mezi nimi můžete být sví, otevření. A vše, co jim sdělíte, je naprosto v pořádku. A tak jsem se stala Živou knihou.


CO TO TA ŽIVÁ KNIHA VLASTNĚ JE?


Živá kniha je člověk, který má svou jakoukoliv životní zkušenost zpracovanou a může být nadějí, pozitivní inspirací a motivací pro ty, kteří se ve svém příběhu hledají. Může to být kdokoliv. Mezi Živými knihami je například: neuvěřitelně pozitivně naladěný Rom, který trpí nevyléčitelnou vadou zraku. Další příběh Živé knihovny je: člověk, který se dostal na ulici. Když se vrátil zpět, přišla nemoc, která ho dovedla do psychiatrické nemocnice. Je zpět. Mezi námi a srší z něj úžasná energie. A tak bych mohla pokračovat dál.

Živé knihy mají báječnou vlastnost. Odvahu a sílu. Vyjít ven se svým příběhem. A tak dát víru a sílu někomu, kdo právě neví, kdo je, co se děje, a pokládá si otázku: Je z toho všeho vlastně cesta ven? A pokud ano, tak jak?


MÁ PRVNÍ PŘEDNÁŠKA


Svou první přednášku jako Živá kniha jsem absolvovala na Střední pedagogické škole Futurum v Praze. Nervozita pracovala na plné obrátky. Tréma byla obrovská. Otázky typu: Co vlastně tady dělám? Mám vlastně co sdělit? se mi nevyhnuly. Nádech, výdech, Evo. Co se stát má, se stane.

Přednáška proběhla úžasně. Studentky byly báječné. Naslouchaly, vnímaly, ptaly se. Interakce probíhala naprosto, tak nějak sama, přirozeně. A tak nějak, jen tak, mezi řečí, jsme si začaly povídat o tom nebát se říkat NE. O tom až příště. :-) To je jedno velké téma většiny z nás.

Na konci přednášky na lístečky mohou posluchači sdělit, jaké pocity jste v nich zanechali. No co vám budu povídat. Dojaly mně, holky. :-) Holky moc vám děkuji, jestli toto čtete. Protože vaše vzkazy si čtu každý den, abych si připomněla ten úžasný pocit, který vy jste ve mne zanechaly.




A tak děkuji i vám, že jste článek dočetli až sem. Jste úžasní a nyní se budu hlásit častěji. :-) Ještě mám u vás dluh. :-) Slíbila jsem, že popíšu "lázeňský" pobyt v Bohnicích. :-) Tak brzy.


S láskou vaše Eva píše :-)

0 zobrazení

©2019 by evapise.cz