Jsem odhodlán/a být svědkem svého strachu

Krásný dobrý den, moji milí,


chci všem popřát všechno nejlepšííí k svátku. Vím, asi si říkáte, dnes mají přece svátek děti. Určitě mi dáte za pravdu, že v každém z nás je stále žijící dítě, které chce být milováno, objímáno, vyslyšeno, respektováno, pochopeno. Ať je nám 20, 30, 50, 70 let.



Jakmile vstoupíme do dospělého světa, najednou jakoby dětský svět nebyl. Ovládnou nás strachy. Odpojujeme se od sebe. Máme strach být autentičtí. Být právě teď a tady. Bojíme se: - udělat první krok ten pocit z kroku do neznáma nás děsí - pádu co když už se nezvedneme? - být v přítomném okamžiku musíme udělat to, tamto, tohle. Bože. Nestíháme. - minulosti kdybychom se bývali rozhodli jinak, mohlo být vše jinak - z budoucnosti co když přijdu o práci, co když už se nezamiluji, co když.... - vyjádřit své pocity upřímně nezapadneme do společnosti, za vlastní názor budeme odsouzeni, to přece známe - ztráty blízkého ztrátu blízkého,kamarádky jsme po cestě do dospělého světa zažili. Bolí to. - říct NE zažili jsme, že říct ne a projevit sami sebe, je špatně. Za to se přece trestá. - času hodiny všude kam se podíváme. Na zdi, na ruce, na telefonu, v tramvaji. Stále se za něčím honíme. Bojíme se, že přijdeme někam pozdě, že nám něco uteče. - být v tichu v každé místnosti televize. Hudba hraje na plné pecky. Čím víc lidí, tím líp. Jen ať nepotkáme sami sebe.

Zkusme, trénujme býti svědkem svých myšlenek. Je možné, že celý náš život řídí strach. Strach být sám sebou. Možná jsme si toho nestihli ani všimnout. Když si strach neuvědomíme, promítne se ve všech oblastech našeho života.

Každý z nás má strachy, které jsou jedinečné. Neseme si strach z minulosti, vytváříme si ho v přítomnosti a pak ho promítáme do budoucnosti. Každý den se rozhodujeme, že zapomeneme na své vlastní štěstí a zvolíme si projekci strachu do své reality.

Staňme se svědkem svého strachu. Pozorujme sami sebe, jako bychom stáli na protější straně ulice. A dívali se na sebe. Na své strachy. Na své vzorce. Z dálky. Bez odsuzování sami sebe si uvědomme, kde nás ovládl strach. Kde jsme se rozhodli, jak jsme se rozhodli, nebo nerozhodli. Něco řekli, nebo neřekli. Buďme odhodláni být svědkem svého strachu.

Žijeme proto, abychom naplnili ty nejhlubší touhy svého srdce, řekl Deepak Chopra. Proto nezapomeňme býti stále dětmi. Objímejme to naše malé já, které může být, je, vystrašené. Povězme mu, že je vše v pořádku, že je v bezpečí a obklopeno láskou. ❤️

19 zobrazení

©2020 by evapise.cz