Každý jsme dostali svým způsobem nějak naloženo

,,Vždycky si vzpomenu na tebe a řeknu si, co řeším za kraviny," řekla mi nedávno kamarádka, která si prochází komplikovaným a zároveň očistným vztahem s kolegyní v práci. A tak svůj vztah k sobě, ke kolegyni, neřešila. Však je tu někdo, kdo má život složitější a nám se zdají naše problémy malichernější.






Včera se ozvala ta samá kamarádka: ,,Evi, já už nemůžu. Jsem vzteklá doma, na Petra, na děti. Vůbec se netěším do práce, zase tam bude ona. Jsem vyřízená. Psychicky. Co mám dělat?"

Vyjadřujme své emoce ve své plné autentičnosti. Nesrovnávejme svůj život s jinými. Nesrovnávejme své problémy s jinými. Nepotlačujme sami sebe a své emoce, jen proto, že někdo má život náročnější. Každý jsme dostali nějakým svým způsobem naloženo. Jen z úrovně našeho vědomí, z našeho pohledu, si můžeme říct, že někdo dostal naloženo víc a někdo míň.

Pokud se nám někdo blízký svěří a my máme tendenci uvnitř říkat: ,,Bože, to jsou blbosti, co řeší."

Pojďme a zkusme to změnit na: ,, Děkuju, za důvěru. Tyyyy jooo, to už mám za sebou. Zvládla jsem to a proto mi to teď přijde jako blbost. Vnímám, že pro tebe to blbost není. Jak ti můžu pomoci?"

Nebo se právě teď nacházíme na opačné straně a říkáme si:,,Bože, co to řeším za blbosti? Podívej se na tu, toho, tamtoho. Ten bojuje o život a já řeším kraviny."

Věřte mi, neřešíte kraviny. Pro nás v ten daný okamžik, to naše, není kravina. Není to blbost. Každá situace, ať jsme s kýmkoliv, nacházíme se kdekoliv, nás učí. Najít cestu k sobě samému. Ať ta naše cesta má jakoukoliv podobu. Ať je malá, velká. Míň bolestivá, víc bolestivá. Nikdo nemá právo soudit a hodnotit čím my zrovna procházíme. Jediný soudci jsme my sami.


Neporovnávejme se s nikým. Se žádným životem. Každý jsme originální a jedinečný. Takový je náš život. Originální a jedinečný. A je jen náš. Nikdo za nás ten život neodžije. Nikdo za nás nepřevezme zodpovědnost za naše rozhodnutí. Nikdo nechodí v našich botách. Jen my sami.


Jen my sami cítíme, co teď potřebujeme si prožít. Pokud je to srovnávání a hodnocení nás nebo ostatních. Ok. Prožijme si to, ale nezůstávejme v tom dlouho. Pokud někoho z nás trápí, že mu neladí kabelka s botami, že zrovna dneska neumyl okna, že si nezacvičil, že řeší kolegyni, expartnera stále dokola, že se rozhoduje jestli změnit práci, partnera, bydliště, že neví co má vařit, že neví jestli má jít na plastiku, kosmetiku, je to jen a jen naše.


Proto buďme k sobě laskavý a ohleduplní. Nezůstávejme dlouho v sebetrýznění za svoje emoce. Každý si svou situaci prožívá, tak jak jeho duše potřebuje. Žádná duše není stejná. Některá pláče míň, některá víc. Některá jen chvíli, některá potřebuje svůj čas o trochu delší. Přijměme to svoje za svoje a jen si řekněme ,,Když to zvládla ona, zvládnu to taky." Zavztekejme si, zaplačme si, zahněvejme si. Je to v pořádku. Sdílejme a mluvme o tom, co se u nás uvnitř děje. Protože jedině tak se dostaneme k sobě samému.


Naše milovaná duše potřebuje naše láskyplné přijetí a objetí. A pokud nám ho nedali rodiče. Právě teď je na čase, dát si ho sami. Protože teď je VŠECHNO V POŘÁDKU. I to, že se cítíme mizerně. Ono to přejde. Vždycky to přešlo. Vždycky všechno dopadlo dobře. Pamatujete, co všechno jste už zvládli?

43 zobrazení

©2020 by evapise.cz