Láska vs. Závislost

Láska. Stav, kdy se cítíme výjimečně. Určitě všichni známe ten mega úžasnej pocit na začátku vztahu. Je to WOW! Pecka! Nemůžeme být bez toho druhého ani minutu. Chceme být s ním pořád. Je to mravenčení, jízda. Pak najednou.....po roce, dvou, x letech je to pryč....Najednou duše, která pro nás byla úžasná, úžasná není. Chceme jí změnit. Vytvořit z něho lepšího člověka. Vadí nám, že kouří, pije, prdí, smrdí. A doteď nám to sakra nevadilo. Jak tooo? Co když zaměňujeme lásku se závislostí? Stále jsem si pokládala otázku, PROČ JÁ, která nekouří, drogy nenávidí, přitahovala závislé duše na cigaretách, drogách, alkoholu. Odpověď......



Byla jsem závislá


Závislá na uznání. Na pocitu, že jsem pro někoho úžasná, báječná, skvělá. Závislá na druhých, že mi dodávají pocit výjimečnosti. Zamilovala jsem se vždy do člověka, který mi pocitově dodal to, co mi chybělo a neuměla jsem si to přivodit sama. Zamilovala jsem se do pocitu. Ne do člověka. Tak jsem se stala závislou a žila den co den ve strachu. Co když partner odejde? Nebudu pro něj dost dobrá. Najde si někoho jiného. Dělám všechno, tak jak on si představuje? Každý den jsem žila ve strachu, že příjdu o dávku své drogy. Jenže....tento stav je celoživotně neudržitelný. Možná, že ano. Ale....za jakou cenu? Žít v mrtvých, bezvýznamných vztazích, kde se žije jen ze zvyku, kvůli dětem, kvůli rodině, kvůli přátelům, kvůli pověsti, kvůli penězům, kvůli strachu obětovat své pohodlí. To je jak, kdybychom se rozhodli dobrovolně vnitřně zemřít.


A tak jsem se rozhodla osvobodit se.

Osvobodit se ze závislosti na druhých. Myšlenky v hlavě pracují na plné obrátky: co když mně nikdo nebude potřebovat? Co když si mně nikdo nebude vážit, to, co pro něj dělám? Co když už nezažiju ten pocit výjimečnosti.

Jenže, to není ta pravá láska.


Pravá božská láska


Ta pravá božská láska nedává podmínky, nedává ultimáta. Miluje člověka takového jaký je. Nemění ho. Přijímá ho se všemi jeho přednostmi a slabostmi. Božská láska je svobodná, volná a věří. Věří sama sobě. Věří životu. Ví, že co potřebuje si dokáže navodit sama. Ví, že ona je láska. Že já, ty, my jsme láska. Láska není výměnný obchod. Láska nezná:

Miluju tě, protože. Miluju tě, když.

Láska zná pouze: Miluju tě, tečka.

Proto buďme tím, kým chceme být a s kým chceme žít. Přijměme sami sebe, takový jací jsme. Ať jsme kdokoliv, kýmkoliv. Naučme se lásce k sobě samému. Bez předsudků. Bez výhrad. Bez očekávání. Naučme si dodat to, co žádáme od druhých. Odpusťme si. Milujme se.


A jak vlastně vypadá cesta k sobě samému?


Je to podívat se tváří v tvář svým bolístkám z dětství. Jít zpět ke kořenům. Vím, občas to zabolí míň, někdy to zabolí víc. Znám to. Sama jsem si prošla trnitou cestou, než jsem dokázala odpustit těm nejdůležitějším lidem ve svém životě. Sobě a svým rodičům.

Věřte, ten krok, který směrem k sobě uděláte, je ten nejodvážnější. Za tím vším je život plný lásky, štěstí, respektu, úcty, pochopení. Život ve kterém se nádherné pocity výjimečnosti nikdy neztratí. Život, kde naleznete sami v sobě - svou celoživotní lásku.

32 zobrazení

©2020 by evapise.cz