S kůží na trh

Odkaz pro ty, kteří mají raději mluvené slovo 🙂


https://soundcloud.com/eva-naihaiplova/20200817-110446044a


Pokládám si otázku, kolikrát ještě půjdu s kůží na trh? 😂

Poprvé jsem šla ven se zkušeností s hospitalizací v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Moc vám děkuji za úžasné reakce, kterých si moc vážím a které mně ženou kupředu.


S čím jdu s kůží na trh podruhé?


Dlouho se Eva píše neozvala. Neozvala z důvodu šílenýho emočního zmatku. Moje hlava, tělo a duše žijí jediným tématem. A to:


RAKOVINOU PRSU


Byla mi potvrzena rakovina prsu. Je to tak. Dlouho jsem přemýšlela, zda jít s touto právě probíhající zkušeností ven. Protože mám již úžasnou zkušenost s prvním osobním sdílením. Rozhodla jsem se, že teď budeme u toho všeho spolu již od začátku. Tak si tak říkám, co ten nahoře pro mně má ještě připraveno. 😂





Jak se to všechno seběhlo?


Na začátku července jsem si nahmatala v levém prsu bulku. Náhodou. Ležela jsem ve vaně a pobolívala mně bradavka. Říkám si, to bude bulka tuková. Nebudu přece plašit. 🙈 Po čase bradavka začala bolet stále víc a i prsní dvorec.


Navštívila jsem tedy našeho místního rakovnického skvělého onkologa. Na první pohled se bulka nezdála býti nebezpečná. Pan doktor mně poslal na ultrazvuk. A tam mi dle výrazu paní doktorky došlo, že je to asi průšvih. Dostala jsem zprávu a vrátila se k doktorovi.


,,Nebudeme si nic nalhávat. Na 90% je to rakovina.” zněla doktorova slova. Rakovina. Cože? Ne? To je sranda. To nemůže být pravda. Začala jsem brečet a jen poslouchala scénáře, které můžou nastat. Chemoterapie. Operace. Ach můj bože. Dobře, co tam ještě máte, pane doktore? Budou Vám provedeny genetické testy a na základě nich se rozhodneme, zda odebrat obě prsa. Obě prsa? Cože? Jako vážně?

Na druhý den mně pan doktor objednal do Mammacentra na Budějovickou v Praze. Uffff.


Druhý den


Chtěla bych tímto moc poděkovat Mammacentru na Budějovické za perfektní a empatický přístup.

V centru jsem absolvovala vyšetření mamografem, ultrazvukem a byla mi provedena biopsie.

Protože jsem sama nevěděla do čeho jdu a co mně čeká. Vyhledávala jsem zda biopsie bolí, nebolí, jak to probíhá. Ráda bych tu zanechala vzkaz pro ty z vás, které biopsie čeká.


Biopsie nebolí. Před odebráním vzorků vám lékařka se setrou okolí umrtví. A vůbec o ničem nevíte. Samotné odebrání vzorku provází nepříjemný zvuk, na který jste ale předem upozorněni. Paní doktorka odebrala celkem tři vzorky, které se odebírají jehlou. Dostala jsem poučení, jak místo vpichu ošetřovat. Ledovat, být v klidu, odměnit se za statečnost. 😊Ono se to nezdá, ale ta odměna má vážně velký význam. Jste ve velkým stresu. Pořád věříte, že vy budete mezi těmi deseti procenty a rakovina to nakonec nebude. Že to bude jen tuková bulka, která vypadá na pohled hrozivě. Jenže když vidíte na svém mobilu telefonní číslo doktora a slyšíte jeho slova:


,, Závěr zní: Maligní nález. 19.8.přijeďte ke mně do ordinace.” Vám dojde, že vás se tentokrát těch 10% netýká.


Psychika


No co vám budu “povídat”. Psychika je mazec. Od té doby, kdy jsem v Rakovníku opustila ordinaci doktora. Jedou emoce nahorů, dolů. Chvíli jsem v pohodě, chvíli brečím, chvíli se vztekám. Již jsem si zakázala vyhledávat víc informací na internetu. To psychice moc nepomohlo.


Teď bych chtěla napsat něco k utěšujícím slovům. Chápu, že vlastně asi v tuhle chvíli, když nám někdo řekne, že má rakovinu, naběhnou slova typu: Teď musíš být silná. To bude dobrý, uvidíš. To zvládneš, už jsi zvládla tolik situací v životě. Hele, ona ta rakovina prsu v dnešní době je skoro jako zlomenina. 🙈 Má jí každá třetí. To bude v pohodě.


Věřte, že v momentě, kdy jsem tato slova slyšela, chtěla jsem vzteky zakřičet: ale já už nechci být silná. Já si chci právě teď dovolit být křehká a zranitelná. Nechci si hrát na to, že to bude v pohodě, když to teď není v pohodě.


Cítíte v sobě, že se tvoří úplně někdo jinej. Vnímáte najednou svět jinak. Vůbec netušíte, jak tohle přijetí skončí. Jen víte, že jediné co vám v tento moment zbývá, je opravdu být silná, k sobě laskavá, milující, ohleduplná. Nebát si říct o pomoc, dovolit si odpočívat, odhodit perfekcionismus, dovolit nechtít a nemít vše perfektní, splnit, co vám strach splnit nedovolil. Teď tu na strach není místo. Čas běží a vy vlastně vůbec netušíte, kolik ho ještě máte.

39 zobrazení

©2019 by evapise.cz