Sebeúcta

Dlouho jsem netušila, co sebeúcta, sebeláska znamená. Hledala jsem v knihách, v příspěvcích, co to vlastně je? Kde to vlastně najdu? Jak si vlastně ten stav zamilování se sama do sebe navodím? Jeden čas jsem na slovo sebeláska byla i alergická. Všude se o tom psalo. Sama v sobě jsem však ten pocit neměla. Domnívala jsem se, že lásku, úctu, respekt najdu v druhých. V partnerovi, v přátelích, v kolegyních. Jenže. Jak jsem se na druhé upnula a vyžadovala po nich, co samotné mi chybělo. Najednou. Přišlo. Zklamání. Oni si neváží toho, co pro ně dělám. Proč najednou se zase opakuje strach z opuštění, ze zrady. Proč se ke mně druzí chovají jinak než já k nim. Chci tímto všem poděkovat. Za to, že oni byli a jsou součástí cesty k sobě sama.



Teď cítím, že sebeúcta je místo, na němž se ocitneme, v momentě kdy se osvobodíme od všeho, co nás blokuje, abychom mohly být tím člověkem, jakým ve skutečnosti jsme. Když se osvobodíme od falešného vnímání svého ega, tak jak vnímá to, kým jsme, nebo kým máme být, můžeme se oddat že my jsme láska, respekt a úcta. Je to hlas intuice, který nám připomíná v každém momentě, že jsme skvělí, známe svou hodnotu, vede nás správným směrem, pomáhá nám zbavit se vzteku a vrátit se k vnitřnímu klidu. Tato vnitřní přítomnost bývá potlačena. Tím, že odpustíme sami sobě a přijmeme, že jsme nedokonalí. Děláme chyby. Umíme vstát. Přiznat své veškeré emoce. Jakékoliv emoce. Probudíme nový vztah. Nejdůležitější vztah ve svém životě. Vztah sami se sebou.

Nedostatek sebelásky nás může svést na cesty, kde se cítíme neúplní. Máme potřebu pomoci ostatním, abychom se cítili “úplní”, dost dobří pro ostatní. Nedostatek sebelásky může taky mít opačný účinek. Můžete být na sebe naštvaný a ubližujete sami sobě. A ještě s radostí a s vášní. Pokud se nedostane úspěchu a druzí nám nedají potřebou dávku drogy, aby nám potvrdili naší závislost, jsme zaplaveni nepříjemnými pocity, vnitřním zmatkem, sebenenávistí, vyžadujeme víc a víc aby nám svět nahradil, co nám chybí. Když hledáme vlastní hodnotu ve vnějších situacích, nikdy se nebudeme cítit naplnění. Hledání bude nekonečné. A budeme stále na útěku. Nastupuje ego, které vinu hází na ostatní. Je to jeden z nejsilnějších triků ega. Promítat strach na ostatní, abychom se nemuseli zabývat námi. Tam uvnitř. Jenže. Tento falešný obranný mechanismus nám způsobuje jen větší bolest.

Máme dvě možnosti. Můžeme brát vše jako příčinu nenávisti sama k sobě, nebo vidět obrovskou příležitost ke změně. Změna je, že přijmu strach z odmítnutí, z bolesti, ze ztráty. I se zlomeným srdcem se otevřu. Místo rozhořčení, vzteku na ostatní rozhodnout se pro lásku, úctu a respekt sami k sobě. Sáhnutí na samé dno pro nás znamená obrovskou příležitost, jak najít sám sebe. Je to ten obrovský dar.

Postupovat vědomě, pozitivně, přijatě, laskavě. To je probuzení vztahu k sobě. Možná bojujete se závislostí na ostatních, nebo se sebenenávistí. Možná držíte rekord v sebenapadání. Možná to není tak hrozné. Ale nedostatek sebelásky se u vás

projevuje ve vašem vztahu k jídlu, alkoholu, drogám, sexu, práci. Bez ohledu na to, jak na tom jste, kde se právě

ted nacházíte, nezapomeňte, že každý z nás se určitým způsobem uvnitř oddělil od vztahu k lásce. Každý z nás má moc toto spojení znovu obnovit. Nesrovnávat. Nehodnotit. Nesoudit. Sebe. Ostatní. Porovnávání a odsuzování jsou katalyzátory velkého vnitřního chaosu.


141 zobrazení

©2020 by evapise.cz